1.kapitola - princezna

9. února 2018 v 14:46 | anna1200 |  Ztracená elfská princezna
Ahoj jsem tu s příběhem, který jsem už jednou publikovala, ale teď jsem se rozhodla, že je na čase, aby prošel několika změnami, například jména nebo některé věty. Snad se vám první kapitola bude líbit.

Bylo,nebylo, jednoho dne se v jedné zemi, v zemi, kterou v dnešním světě nenajdete, narodily mladému páru dvě děti- chlapeček a holčička. To ale nebylo jediné překvapení, která tato zem ukrývala. A ani ten pár nebyl obyčejný. Výškou dosahovaly dospělého může, měli rádi přírodu a lovu se vyhýbali. Jejich uši byly podobné těm našim, ale na konci byly mírně do špičky. Ano, hádáte správně, byli to elfové. Tento národ obýval jen několik území ve Středozemi a mezi ně patřila například Roklinka,pro elfy nesoucí název Imladris, dále taky Lothlórien a Temný hvozd.
A právě toho dne se narodily páru v Temném hvozdu dvě děti, z nichž jeden byl následník trůnu.Obě děti si byly neskutečně podobné, měly stejné stříbné až zlaté vlasy a rysy v obličeji, jen jejich oči byly rozdílné. Holčička zdědila po otci dva hluboké safíry, naproti tomu její bratr zdědil po matce oči barvy zeleného listí. A ještě jeden rozdíl mezi nimi byl, nebyly stejně velcí, holčička byla o trošku menší. Ošetřovatel ale krále uklidnil tím, že to není nic neobvyklého. Nikdo neví,jak se to stalo,ale holčička asi půl hodiny po narození zmizela. Jediné, co si elfové z té noci, kdy porod proběhl, pamatují, byl cizinec pohybující se okolo dětí a unavené matky, která právě spala po mnoha hodinách námahy. Nečinilo mu tedy žádný problém vzít holčičku a nepozorovaně s ní zmizet z paláce a poté i ze Středozemě. Když se to dozvěděl král Thranduil, hořce zanaříkal, ale nehořekoval dlouho a hned vyslal pátrací skupiny a s ní i svou naději, že mu jeho dceru donesou zpět. Čekal a doufal, ale marně. Po nějakém čase se vrátili královi vojáci s prázdnou a taky se špatnou zprávou. Vydali se sice po stopě cizince, ale ta končila u hranice s hvozdem a okolním světem a dál nevedla. Elfí vojáci překročili hranice a snažili se najít jakoukoliv stopu nebo alespoň náznak. Jediné, co našli byla malá spona do vlasů, která sám král dal do jejích vlasů, když ji vítal na Ardě. A přesto se odmítali vzdát své naděje a dlouho do noci a po několik následujících dnů neúnavně pátrali po princezně, než svou snahu vzdali. Král se uzavřel do sebe a nebýt jeho syna a manželky nejspíše by vybledl. Ještě dlouho poté elfové truchlili nad svou velkou ztrátou a po celém království vlály černé vlajky. Nedlouho potom se stala další tragédie, králova manželka zahynula při výpravě putující do Imladris, když se to elfové ve hvozdu dozvěděli, oči jim zrudly pod návalem slz a plakal i sám král, kterého ztráta života jeho chotě velmi zarmoutila. Pokud to šlo, uzavřel se ještě více do sebe a všechny ode sebe odháněl, včetně svého syna, kterému krátce po narození dal jméno Legolas. Mrzelo ho, že své dceři stačil dát pouze sponu a jméno.
Z pohledu útočníka
Běžel jsem hvozdem a tiskl si drahý poklad na svůj hrudník, abych zabránil jakémukoliv prozrazení. Měl jsem na sobě oblečení, se kterým jsem snadno splýval se stíny stromů. Pospíchal jsem a přál si být už pryč z toho lesa. Ucítil jsem pohyb na hrudi a na chvíli se zastavil abych popadl dech. Sklopil jsem hlavu a díval se na malou elfku ve svém náručí. Široce zívla a otevřela své modré oči. Několikrát zamrkala a já jen doufal, že se nechystá začít plakat, nicméně svou další reakcí mě překvapila. Zamávala kolem sebe ručičkami, rty se jí roztáhly do úsměvu a nakonec se začala smát. Přitulila se blíž k němu a sevřela ve svých malých pěstičkách látku mého pláště, než zívla a spokojeně si opřela hlavu o jeho hrudník. Po chvíli se její dech prohloubil, usnula. Neměl jsem jí to za zlé, byla malá a snadno se unavila. Nevěděla, kdo jsem, asi si myslela, že jsem její otec, žádné nebezpečí jí nehrozí a spokojeně mi spala na hrudi. Rozhlédl jsme se kolem sebe a chvíli naslouchal než jsem se opět vydal na cestu. Byl jsem už blízko hranic, když jsem uslyšel tichý svist a do stromu kousek ode mě se zabodl šíp vojáků lesního království. Ohlédl jsme se za sebe a uviděl v dálce elfy, kteří se rychle blížili ke mě. Na nic jsme nečekal a utíkal dál až jsem se dostal za hranice. Potichu jsem pronesl několik slov a začal mizet i s princeznou, bohužel jsme si nevšiml, že jí z vlasů spadla spona. Když stráže doběhly na místo, kde jsem stál, našli jen sponu.
Mezitím jsem na Zemi opatrně vyprostil svůj plášť ze slabého sevření malých pěstiček a předal spící děťátko mladému páru, kvůli, kterému jsem to všechno dělal. Naposledy jsme se podíval na holčičku a zjistil jsem, že se dívám do jejích modrých očí. Pohladil jsem ji po jemných vláskách a vtiskl ji na rozloučenou polibek na čelo. Opatrně jsem ji kolem krku zapnul přívěšek ve tvaru listu, který byl propletený se šípem, znak Temného hvozdu, a jejím novým rodičům dal pro jistotu dopis, který ji měli v době dovršení patnácti let předat. V tu dobu totiž měla začít objevovat své schopnosti a možná jednoho dne najde průchod a dostane se pryč ze Země do svého pravého domova. Naposledy jsme ji pohladil po čele a bez dalšího slova nebo pohledu, jsem se otočil a znovu zmizel pryč, tentokrát zpátky do Středozemě, do Lothlórienu, kde jsem se rychle umyl a padl na postel. Během několika vteřin jsem usnul a snem mě provázely její modré oči, plné důvěry a dětské lásky, lásky, ale věnované, tomu nesprávnému. Snad jednou najdu odvahu předstoupit před krále Thranduila a říct mu, co jsem udělal.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 stories-of-a-chaotic-mind stories-of-a-chaotic-mind | Web | 9. února 2018 v 15:07 | Reagovat

To je nádhera

2 anna1200 anna1200 | 10. června 2018 v 17:41 | Reagovat

[1]: Opravdu se ti ta kapitola líbí?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama