4.kapitola

8. února 2018 v 19:39 | anna1200 |  Nezapomenutelný zážitek
Jsem zde s další kapitolou,ale tahle bude trochu zvláštní. Bude psána ze dvou pohledů. Z pohledu jako Annie a z pohledu Erika.

Erik
Měl jsem o ni strach. Prohledal jsem celou operu a nikde jsem ji nenašel. Napadlo mě jen jedno místo, kam by mohla jít. Vyběhl jsem rychle až na střechu a potichu otevřel male dveře. Vstoupil jsem do stínu a rozhlédl se. A poté jsem ji uviděl. Stála na soše koně s vozem a s okouzlením se dívala na noční Paříž. Poté zavřela oči. Cítil jsem jakoby mi z ramen spadla obrovská tíha. Stála tam se zavřenýma očima a vypadala jako by se nic nestalo. Už po několikáté jsem musel obdivovat jak je silná. Přistoupil jsem k soše a jen se na ni díval. Nechtěl jsem ji vytušit ale musel jsem. ,,En. '' Zavolal jsem na ni a viděl jsem jak ztuhla.

Annie
Byla jsem na střeše a nechala s unášet tím pocitem volnosti. Věděla jsem, mě Erik bude hledat, ale neměla jsem sílu se mu podívat do očí. A když jsem po tom uslyšela, jak na mě volá, ztuhla jsem, ale neotočila se . Zhluboka jsem se nadechla a otevřela oči. Věděla jsem, že stojí za mnou, ale dál jsem se upřeně dívala na Paříž. Ale pocit volnosti zmizel a zůstal jen smutek, tak nekonečný a bezbřehý, jak jen smutek může být. Vzdychla jsem a slezla ze sochy, bylo na čase postavit se pravdě čelem a nést následky. ,,Eriku...já...já nemám slov. Žádná slova nedokáží vyjádřit, jak se cítím. Moc mě to mrzí a ráda bych ti pomohla, ale nevím jak. "

Erik
Viděl jsem, jak je smutná a cítil jsem, jak mě píchlo u srdce.Přešel jsem k ní a zůstal stát za ní. Chtěl jsem jí pomoci, ale nevěděl jsem jak. Nakonec jsem sebral odvahu a postavil se vedle ní. ,,Nevyčítej si to. Ty za nic nemůžeš. Za všechno mohu já. A teď za to budu pykat já." Řekl jsem, otočil se a odešel ze střechy opery. //Vím, co udělám. Nemůžu ji nutit pomáhat mi, když nechce. Pošlu ji zpátky domů.// Rychle jsem sešel až do sklepení a vyndal si postup rituálu. Stále jsem váhal. //Je správné ji poslat domů? Jediného člověka co mi rozumí?//

Annie
Jakmile to Erik řekl, cítila jsem, jak se mě zmocnil divný pocit. A ten se stupňoval, jakmile odešel. Začala jsem se o něj bát. Vyběhla jsem za ním. V duchu jsem děkovala za to, že na sobě mám kalhoty a ne šaty. Modlila jsem se, aby neudělal něco, co by ho mrzelo. Rychle jsem proběhla všechny patra opery a nedbala jsem na to, že jsem několikrát uklouzla a spadla. Ani to mě neodradilo. po každém pádu jsem vstala a běžela dál. Téměř bez dechu jsem doběhla do sklepení a hledala Erika. Našla jsem ho v jeho pracovně a srdce se mi zastavilo. Stál u stolu, zády ke mně a v ruce měl nějaké papíry. Bylo vidět, že váhal. Nemohla jsem dopustit, aby udělal něco hloupého. ,,Ne Eriku. Prosím nedělej to. Neopakuj stejnou chybu, jako jsem kdysi udělala já. Můžeme si o tom promluvit." Promluvila jsem a do těch slov vložila smutek, bolest a strach a co bylo nejdivnější i radost. //Přišla jsem v čas. Ještě se nic nestalo a doufám, že se ani nic nestane.//

Erik
Stále jsem váhal. Slyšel jsem rychlé kroky a následné otevření dveří. Stála v nich Annie. Zrovna, když jsem chtěl začít s rituálem pro navrácení do její doby, promluvila. Poslouchal jsem její slova a nemohl tomu uvěřit. Nemohl uvěřit těm citům, které slyšel z jejího hlasu. Otočil se na ni a nemohl uvěřit svým očím. Vypadala nádherně. Dlouhé hnědé vlasy se jí lepily na záda, hlasitě dýchala, jak se vzpamatovávala z běhu a oči jí zářily jako dva onyxy. A právě ty oči mě na ní upoutaly. byly jako dvě brány do duše, ukazovaly každý pocit, který v danou chvíli cítila. Zapnutá košile obepínala její štíhlou postavu a kalhoty, které měla na sobě ukazovaly obepínaly její štíhle nohy, obuté měla jen baleríny a moc bych se nedivil, kdyby si na každém schodu zvrtla kotník.Vlivem toho pohledu jsem nevědomě upustil papíry s rituálem a ty klesly k zemi. Pomalu jsem došel k ní a zůstal stát před ní. Nespustil jsem z ní pohled.

Annie
Když jsem viděla, jak si mě Erik prohlíží, zčervenala jsem a pokusila si alespoň trochu upravit své vlasy. Byla jsem z Erikova pohledu nesvá, a tak jsem raději sklopila hlavu k zemi a koukala se na špičky svých bot. //Doufám, že se na mě nebude takhle dívat pořád.Protože jestli ano, tak nevím, jak bych mu mohla pomoci.// ,, Přehodnotila jsem některá svá rozhodnutí, Eriku. Chtěla bych ti pomoci. Pomohu ti, jak budu moci, jen mi musíš říct, jak ti mám pomoct.Jak ti mám pomoct?" Řekla jsem stále s hlavou skloněnou k zemi, a proto jsem neviděla, jak se usmál.

Erik
Byl jsem tak omámený jejím vzhledem, že mi až po několika minutách došel význam jejich slov. //Ona mi opravdu chce pomoci? Pokud ano, tak musí znát pravdu o tom, proč jsem ji sem přivolal.// Stále jsem se na ni díval a musel jsem se usmát, byla krásná, když se styděla. Dlouhé hnědé vlasy jí padaly do tváře a vypadalo to, jakoby se za nimi skrývala. //Tak čistá, tak křehká a přesto tak hrdá a tak silná. Je ztělesněním všeho dobrého na téhle planetě. Na její volbě závisí životy jiných. Kdo by ji neznal, řekl by, že je jen jedna z mnoha dívek na téhle planetě. Ale já ji znal a věděl jsem jaká je. Na jednu stranu tichá, klidná a nenápadná. Na druhou stranu citlivá, temperamentní, je schopna rozpoutat peklo na zemi, ale tuhle vlastnost stále ještě neovládla. A s tímto bych jí chtěl pomoci. Když pomůže ona mě, pomůžu, na oplátku, já jí.// Došel jsem až před ni a mohl vidět její červenou tvář, kterou se marně pokoušela schovat za svými vlasy.Rukou jsem jí dal vlasy za ucho, pak ji dvěma prsty chytil za bradu a zvedl jí ji, aby se mi dívala do očí. ,,Myslela jsi vážně, to co jsi říkala? Ty by jsi mi opravdu chtěla pomoci? Mě?" Nedalo mi to a musel jsem se zeptat.

Annie
Byl tak blízko mě, že jsem doslova mohla cítit jeho pohled. Snažila jsem svou tvář schovat za závoj vlasů, ale Erik mi je dal za ucho, a pak mi zvedl bradu. Chtě nechtě jsem se mu musela dívat do očí. když jsem uslyšela jeho odpověď, chvíli jsem přemýšlela. //Opravdu to mám udělat? Mám mu pomoci?// Poté jsem se zhluboka nadechla a řekla: ,,Ano, myslela jsem to vážně. Pomohu ti, jak jen budu moci."

Erik
,,V tom případě by jsi si měla konečně vyslechnout celý příběh, proč jsem tě sem přivolal." Řekl usmál se.

Annie
Zčervenala jsem ještě více, pokud to bylo možné. Pokud jsem to pochopila, tak narážel na to, jak se mi to již dvakrát pokoušel vysvětlit a já jsem ho vždy přerušila.

Erik
Vzal jsem si za ruku a odvedl k pohovce a když se posadila sám jsem si sedl vedle ní.

Annie
Nechala jsem se odvést k pohovce, posadila se a Erik si sedl vedle mě.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama