13.kapitola

6. července 2018 v 11:42 | anna1200 |  Nezapomenutelný zážitek
Přináším vám další kapitolu.


Všude se vznášela těžké vůně parfémů a několik desítek možná i stovek kostýmů bylo pověšeno v řadách za sebou. V opeře bylo mnoho míst, kam jsem mohla jít, a přesto jsem jsem byla tady. Na místě, kde se připravovaly kostýmy na nadcházející představení. Byly tu i malé stolky, na kterých byly šicí stroje, nitě zamotané do sebe a tvořící tak nepřehlednou směs různých barevných nití nebo nití různého odstínu spolu se zamotaným šicím metrem. V zadní části místnosti stály stojany s napolo ušitými šaty, jen halabala přehozenou látkou s připíchnutým návrhem nebo holé, čekající až někdo vymyslí nový návrh a je použije na dokončení a doladění detailů. Na mnoha policích byly lahvičky s vůněmi, některé plné, poloprázdné a prázdné, které se nikdo neobtěžoval vyhodit do koše a nechal je stát na polici jako připomínku toho, že jejich čas vypršel. Za nimi byly v temnotě skryté další, tentokrát zaprášené lahvičky s parfémy, nalezené v opeře a vzaté sem, byly jen málokdy použité a na jejich skla postupně sedal prach až vypadaly jako lahvičky na nichž se někdo procvičoval v kreslení různých detailů. V mnoha, nyní zavřených šuplících, se nacházely korálky, krajky, čelenky a náušnice rozličných tvarů, velikostí i barev. A pak tu byla malá vitrína. V ní byly ty nejvzácnější šperky, jaké se v opeře kdy použili, vyrobily nebo našly, například čelenka vykládaná smaragdy postupně přecházejí do onyxů; několik kousků látky přivezené až z Ruska; spona jedné hraběnky, jejíž jméno postupem času upadlo v zapomnění, a dvě největší perly přivezeny z Egypta. Tyto věci patřily mezi klenoty, ale jen v této místnosti.Každá z místností v opeře, kam veřejnost neměla přístup, měla své vlastní klenoty
Rukama jsem se opatrně dotýkala šatů, dlouhých krátkých, nařasených i volných, světlých, tmavých nebo i takových přecházely z jednoho odstínu do druhého a na světle měnily barvu nebo házely barvené odlesky, matných i lesklých. Překvapeně jsem se zastavila, když po mých prstech přeběhla látka, která se vymykala všem výše uvedeným. Rozhrnula jsem šaty okolo ní na stranu a spatřila jsem šaty. Byly dlouhé a přecházely z temně rudé barvy do černé, posety tisíci flitrů v barvách stříbrné, bílé, rudé a černé. Jejich látky byla jemná i hrubá, matná i lesklá, házela mnoho odlesků a vtahovala do sebe světlo. Korzet sahající do pasu začínal rudou barvou a končil temně rudou s několika nitkami černé. Naproti tomu sukně, dlouhá až k zemi, začínala temnou černí a na spodním lemu se nedala rozeznat její přesná barva, jako by někdo vzal všechny tmavé barvy, smíchal je a vytvořil z nich spodní lem sukně. K šatům patřila i korunka, uložená v krabičce na menší poličce nad nimi. Pomalu jsem obě věci sundala a položila na nedaleký prázdný stolek. Věděla jsem, že není nejlepší nápad si ty šaty jen tak bez dovolení půjčit, ale nemohla jsem odolat. Ty šaty se přímo nabízely, aby si je někdo oblékl. Uvolnila jsme šněrování na zádech a shodila ze sebe oblečení, kromě spodního prádla. Vklouzla jsem do šatů a přešla k velkému zrcadlu. Otočila jsem se zády k němu a téměř poslepu si šaty zašněrovala a zapnula několik knoflíků u krku a přešla zpátky ke stolku. Dlouhé rukávy mi sahaly až do půli dlaně a zakrývaly jakékoliv stopy po poutech i krev a byly pošity ve středním množství korálky. Na některých částech byly rukávy tvořeny jen síťkou a přes ně šla vidět má bledá kůže. Otevřela jsem krabičku a vydechla překvapením.




Na sametovém, bavlnkou vystlaném povrchu, ležela korunka s jediným velkým onyxem, který ke kraji nabýval temně zelené barvy. K němu byly připojeny další dva menší kameny, jeden ve tvaru kruhu a další ve tvaru slzy, se stejným zabarvením, po celé korunce byly desítky malých čirých diamantů spojeny jen tenkými drátky a na jejím spodním okraji z pevného kovu se skvěl nápis: "Vědět, jak nejlíp na to, je nad všechno světa zlato". Vzala jsem korunku opatrně do rukou, jakoby se měla každou chvíli rozpadnout, a přejela po velkém diamantu palcem. Jemně jsem si korunku, spíše čelenku, položila na hlavu a zapletla do vlasů aby mi nepadala. Cítila jsem dva kameny, jak mě studí na čele a jemný tlak velkého kamene ve vlasech. Jakoby ty šaty i ta korunka byly vyrobeny abych si je jednou mohla obléknout, padly mi naprosto dokonale. Své věci jsem položila na malou stoličku v temné části místnosti a pomalu vyšla dveřmi ven na chodbu. Možná jsem si to jen namlouvala, možná to bylo doopravdy, ale cítila jsem se tehdy jako princezna. Ačkoliv jsem byla stále bosa, nevadilo mi to, okolo mě se vznášela jemná vůně, aniž bych použila nějaký parfém, připomínající růže a přece to růže nebyly, a když jsem se rozhlédla kolem sebe, zjistila jsem, že na podlaze chodby byly koberce. Musela jsem se dostat do nějaké části opery, která byla velmi stará a zachovalá. Nohy se mi se mi bořily do koberců a temná látka se s každým mým krokem jakoby vzdouvala a pomalu klesala zpátky na zem.
,,Tyhle šaty jsem neviděl hodně dlouho a stále jsou tak krásné, jako když jsem je ušil a poprvé do nich oblékl tehdejší sólistku této opery." Trhla jsme sebou a otočila se za tím hlasem. V chodbě bylo jen pár svícnů, které nezvládly osvětlit všechny kouty a ty tonuly ve tmě. A z jednoho z nich se ozval hlas. ,,Jste jí tak podobná a přece jste naprosto rozdílné, jako dvě strany mince a zároveň dvě rozdílné osobnosti." Nezmohla jsem se na slovo, jenom jsem stála v chodbě a naslouchala tomu hlasu. Pohyb ve stínu mi napověděl, že za chvíli možná spatřím toho neznámého, který šil ony šaty. ,,O kom to mluvíte? A kdo jste?" ,,Jsem, který jsem. Kde jsi vzala ty šaty a tu korunku?" ,,Našla jsem je v místnosti s kostýmy i tu korunku. Čím je ta korunka a ty šaty tak důležité?" ,,Obě tyto věci jsem ukryl a nikdo je nikdy neměl najít, kromě tebe. Bylo ti souzeno aby jsi pokračovala v jejím údělu a nahradila ji tam, kde ona skončila. Ta korunka je velmi vzácná a ty tři kameny jsou z velké dálky až z toho nejzapadlejšího ostrůvku v samotném srdci Tichého oceánu, z ostrova Tajemství a odhalených odpovědí. Jedině tyto tři kameny přežily cestu z ostrova do této opery. Dalších několik jich bylo cestou ztraceno, ukradeno piráty a kromě těchto tří, zbytek pohltily hlubiny oceánu při nárazu lodi do skalisek skrytými pod hladinou vody."



Kdo uhodne, komu patří citát uvedený v této kapitole, tomu věnuji příští kapitolu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama