15.kapitola

6. července 2018 v 11:45 | anna1200 |  Nezapomenutelný zážitek
Povinně přečíst!
Protože mám pocit, že se někteří trochu v mém příběhu začínají ztrácet, beru jako svou povinnost, vysvětlit všem jednotlivé posuny v čase. Vysvětlení: Jedné noci Erik provede rituál a přenese Annie do své doby, krátce po událostech s Christinou a Raulem. O několik dní později, když Annie odejde z domu u jezera a najde šaty, korunku a původního majitele a stavitele opery, je přenesena do doby, kdy opera zažívá svou největší slávu a dozvídá se více o své minulosti. Snad je to alespoň trochu pochopitelné. Pokud ne, nebojte se napsat svoje dotazy do komentu nebo mě do sz.


,,Jak vám mám pomoci? Možná to bude znít netaktně, ale ani jednoho z vás pořádně neznám a nerada bych vás chtěla urazit, ale nepomůžu vám, dokud nebudu vědět o co jde. Možná si mě pamatuješ teto Claire, jmenuji se Annie a v budoucnosti jsme se spolu setkali, byť jen jednou. Darovala jsi mi sponu s šedým kamenem na černém podkladu." ,,Annie? Dcera Rose a moje neteř?" *Přikývla jsme na potvrzení a dívala se, jak se jí v očích objevilo pochopení, snad jako kdyby si vzpomněla na něco, na co si dlouhou dobu nemohla vzpomenout. Dřív než jsem se stačila jakkoliv bránit, pevně mě objala a přitiskla k sobě. Trochu nemotorně jsem jí objetí oplatila a po chvíli se do ní odtáhla. Ještě jsem tomu tak docela nevěřila, proto jsem raději nic neříkala. ,,Děje se něco, An? Je něco špatně?" Zeptala a zněla trochu smutně. Nechtěla jsem, aby byla smutná, to opravdu ne, jen jsem nevěděla, jak jí říct, co mě trápí. ,,Ne, všechno je v pořádku, jen...." ,,Jen?" Trochu jsem se lekla, když promluvil, protože jsem zapomněla, že tam s námi ještě je. ,,Nechápejte mě špatně, nechci vás ani jednoho urazit, jen se tomu dost těžko dá uvěřit a já tomu stále ještě nevěřím. Nevím, co si myslíte, že udělám. A vlastně ani nevím , co po mě chcete. Jen tak mě sem přenesete a očekáváte, že vám hned budu pomáhat aniž bych věděla pro nebo s čím. Pokud dovolíte ráda bych byla nějakou dobu sama, potřebuji si to srovnat v hlavě." Bez dalšího slova jsem se otočila a zamířila do hlubin opery, nedbajíce na jejich volání nebo prosby, abych zastavila a nechala si to vysvětlit. Potřebovala jsem být sama a musela jsem si rozmyslet svá další rozhodnutí a to v jejich společnosti nešlo. Chápala jsem, alespoň trochu v jaké situaci se nalézají, ale nemohla jsem jim pomoci pokud mi nic neřeknou, jak. Stejně tak jsem nevěděla, v jaké záležitosti jim mám údajně pomoci. Byla jsem tak zabraná do svých myšlenek, že jsem do někoho narazila. Od pádu na zem mě zachránili silné paže, které mě následně pomohly najít ztracenou rovnováhu. Vzhlédla jsem a zadívala jsem se do snědé tváře muže s turbanem na hlavě. Podle oblečení bych tipovala, že pochází nejspíš odněkud z teplých zemí, protože měl na sobě lehké oblečení k tomu uzpůsobené. V jeho tváři nebyla žádná arogance a to i přesto, že záda měl rovné záda a královský pohled. ,,Omlouvám se Vám, pane, nechtěla jsem do vás narazit, jen jsem nedávala pozor na cestu." ,,Není to Vaše vina, slečno, to já jsem měl dávat pozor. Jsem princ Abd Muhammad al-Malik ze země věčného písku. A je mi ctí, že Vás poznávám, slečno" ,,Anna, mé jméno je Anna." ,,Tak tedy, jak jsem již říkal, je mi ctí vás poznamenat slečno Anno. Muž po mé levici je můj syn, princ al-Malik Abubaker a po mé pravici je další můj syn, Al-Salil." Ve svém údivu jsem sledovala, jak mě vzal za ruku a políbil mi ji na hřbet. Jeho oči byly zvláštní. chvílemi chladné a netečné, aby vzápětí roztály a objevily se v nich jiskřičky radosti a veselí. Mírně jsem se uklonila a dala tak najevo svou úctu k němu. Vyzařovalo z něj něco, co mě nutilo se před ním mít na pozoru. Zřejmě to byl nějaký vzácný host, nebo jen cestovatel, ale na cestovatele uměl až moc dobře mluvit mou řečí, ale nešlo mi do hlavy, jak se ho mohl naučit.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama