6.kapitola

6. července 2018 v 10:50 | anna1200 |  Nezapomenutelný zážitek
Protože mám dneska hodně času přidám několik dalších kapitol.


Vzbudila jsem se a nevěděla, kde jsem. Postupem času jsem si vzpomněla, co se stalo. Rychle jsem se posadila a rozhlédla. Byla jsem ve sklepení, podívala jsem se vedle sebe a viděla jsem Erika, který spal. Vstala jsem z postele a přešla k jezeru. sedla jsem si na břeh a pozorovala malé vlnky. Zavřela jsem oči a na nic jsem nemyslela. Nevím přesně, jak dlouho jsem tam seděla, ale začala mi být zima. Nechtělo se mi vstávat, a tak jsem seděl dál. Po několika minutách jsem ucítila, jak mi někdo položil deku na ramena. Vzhlédla jsem a uviděla Erika. Smutně jsem se usmála a poděkovala kynutím. Znovu jsem se zadívala před sebe a úsměv mi z tváře zmizel. Místo toho mi začaly téct slzy.
Erik si sedl vedle mě a objal mě. Opřela jsem se o něj a plakala. ,,Ne neměla jsem t-tam chodit. Neměla jsem t-tou chodbou chodit. '' Řekla jsem a hlas se mi třásl. Zavřela jsem oči a plakala. Najednou jsem cítila , jak mi Erik chytl bradu a zvedl mi hlavu. Otevřela jsem oči a koukala se do těch jeho. Jeho oči byly jako hluboké studny, které ukazovaly mnoho pocitů. Byla v nich láska, radost, ale i smutek a hněv. ,,Nevěděla jsi to a ani jsi to nemohla tušit. Není to tvoje chyba. Moc mě mrzí, že jsi to musela vidět. A aby si uvěřila, že je mi to opravdu lito, něco ti ukážu. '' Řekl, pusti mou bradu a pomalu si sundával masku. Nakonec si ji sundal a podival se mi do očí. To, co jsem uviděla se nedá popsat slovy.
Erikova leva tvář byla jakoby spálená a jakoby se nikdy nazahojila. Kůže na levé tváři tenká a popraskaná. Natáhla jsem ruku a prsty se opatrně dotkla jeho tváře. Kůže na jeho tváři byla na dotek jemná. Pohladila jsem Erika po tváři a viděla jsem, jak zavřel oči a vložil se do pohlazení. Otevřel oči a já jsem v nich uviděla místo radosti, je žal a nezměrný smutek. Poté bezeslova a vstala a odešel pryč. Ještě chvíli jsem tam seděla a pak se šla projít po Opeře.
Vystoupala jsem až do posledního patra, které bylo tvořeno lanovim a úzkými můstky. Sedla jsem si do rohu a zavřela jsem oči. Netrvalo dlouho a usnula jsem, ale zdál se mi podivný sen.
Byla jsem před operou, že které zbyly jen ruiny. Přešla jsem ke vchodu a vešla dovnitř. To co jsem uviděla mi vyrazilo dech. Všude byly pavučiny a velká vrstva prachu. Přešla jsem ke schodišti a vyšla jej. Procházela jsem operou až došla do jedné šatny a vzpomněla jsem si, že se tudy da jít do podzemí. Chvíli mi trvalo než jsem rozluštit mechanismus skrytý za zrcadlem ale nakonec se zrcadlo otevřelo a umožnilo mi cestu dolů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama