7.kapitola

6. července 2018 v 10:52 | anna1200 |  Nezapomenutelný zážitek
Snad se vám i tahle kapitola bude líbit.



Pomalu jsem kráčela do sklepení opery. Procházel jsem chodbami s velkým nánosem prachu a s neskutečným množstvím pavučin. Za mnou v prachu zůstávaly stopy. Došla jsem až k jezeru, k domu Erika a zhrozila jsem se. Celý dům byl zničený. Varhany měli vytrhané klávesy a byly ohořelé, všude se na zemi povaly papíry s různými částmi opery. Jeden jsem zvedla a s hrůzou jsem si uvědomila, že je to Erikovo celoživotní dílo, Don Juan Triumfující. Začala jsem hledat další části oper a postupně je skládala dohromady. Když jsem je měla všechny vydala jsem se prozkoumat další místnosti domu. Nejdříve jsem prošla ložnicí, v níž bylo rozházené oblečení a kdysi krásná postel byla postel byla zničená. Přikrývky byly rozházené a samotná postel byla zničená. Stříbrná barva byla na hodně místech oloupaná a na několika místech postel vypadala, jako by se ji někdo pokusil rozštípat.
Se smutným pohledem jsem odešla z ložnice a zamířila do Erikovy pracovny. Zarazilo mě, že dveře do pracovny byly zavřené. Zkusila jsem je otevřít ale nešlo to. Položila jsem papíry s operou na zem a celou svou vahou se opřela do dveří.Nečekala jsem to a spadla na zem. Vstala jsem a rozhlédla se. Zvláštní bylo, že tady nebyl žádný prach a pavučiny, bylo tady uklizeno a čisto, jako by se nic nestalo. Papíry na stole byly vzorně poskládané a zatížené těžítkem ve lebky. Na stole bylo několik obálek s dopisními papíry, pero, inkoust, vosk, pečetidlo a malý kahan. Přešla jsem ke stolu a začala se probírat papíry. Byly tam samé nákresy opery a domu v podzemí, několik pasáží opery, které jsem dala stranou, a pak tam byl nespočet šuplíků. Posadila jsem se na židli u stolu a začala procházet šuplíky. V některých byly další obálky, v některých bylo několik dalších pečetidel, v jednom byly kahany, pera a inkousty v různých barvách. Jeden celých šuplík byl plný svíček a a barev v prášku.
A nakonec tam byl poslední šuplík. Chtěla jsem ním otevřít, ale byl zamčený.Vzala jsem za kličku a škubla .Šuplík povolila a já jsem ho otevřela. Bylo v něm hodně papírů. Začala jsem je procházet. Vypadalo to jako deník. Když jsem došla až na dno, poklepala jsem na dno a ozval se dutý zvuk. Nadzvedla jsem falešné dno a tam byly další papíry. Byly tam papír s postupem rituálu mě až moc dobře známého. Ale pak tam byly další papíry. Nebylo jich mnoho, jen pět. Zvědavě jsem se do nich začetla a zjistila jsem, že je to plán útěku. Bylo tam do detailu napsaná, jak se dostat pryč v případě, že by někdo našel dům v podzemí. Zvedla jsem se, vzala papíry s rituálem, deník, další části opery a odešla jsem z místnosti. U dveří jsem se zastavila, zavřela dveře a vzala dokončenou operu.
Šala jsem tou samou chodbou, kterou jsem se dostala do sklepení a vyšla jsem v šatně. Prošla jsem operou až do posledního patra s lanovím a sedla si do rohu. Vzala jsem si Erikův deník a začetla se do něj. Čím déle jsem četla, tím rychleji jsem nemohla uvěřit tomu, co čtu. Bylo to něco, co jsem nedokázala pochopit. To, co jsem o Erikovy zjistila, mi trhalo srdce na kusy. Nemohla jsem tomu uvěřit. Jeho dětství nebyla procházka růžovým sadem. Vlastní matka ho neměla ráda, a tak odešel z domu. Dostal se ke kočovným trhovcům, cikánům, a ti ho předváděli jako oživlou mumii. Nemohla jsem číst dál, a proto jsem deník odložila a dívala se před sebe do prázdna.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama