9.kapitola

6. července 2018 v 10:56 | anna1200 |  Nezapomenutelný zážitek
Další kapitola je na světě.


Probrala jsem se a zjistila, že jsem v opeře, která nejeví žádné známky požáru. Zhluboka jsem si oddechla a postavila se. Protáhla jsem se až mi zakřupaly kosti a vydala se do nižších pater opery. Šla jsem pomalu a najednou jsem uslyšela hlasy. Byly ode mě vzdálené asi deset metrů a mluvily docela nahlas. Přešla jsem blíž a schovala se do stínu. Opatrně jsem vykoukla a zjistila jsem, že to byli ředitelé opery Firmin a André. Nevím o čem se hádali, ale několikrát jsem zaslechla slova jako fantom, opera, Annie. Když jsem uslyšela své jméno, zpozorněla jsem. Popošla jsem ještě víc dopředu a slyšela jsem, o čem se baví. ,,Musíme ji dostat pryč z Opery, jinak tady nebude žádný fantom . '' Řekl André. ,,Souhlasím, ale jak? Jak chceš zařídit, aby zmizela z Opery? '' Zeptal se Firmin. ,,To zatím nevím. '' Uslyšela jsem odpověď Andrea. Chtěla jsem přijít ještě blíž, ale zakopla jsem o jednu z kulis a tím upoutala jejich pozornost. Otočili se na mě a já zpanikařila a vběhla do první chodby kterou jsem uviděla. Běžela jsem dál, ale připadalo mi, že během v kruhu. Na rozcestí jsem zabočila do levé chodby, která ale byla slepá.
Schovala jsem se na konci chodby do stínu a modlila se, aby se otevřelo nějaké propadliště nebo skrytý vchod. Ale nic takového se nestalo. Stála jsem ve stínu a slyšela blížící se kroky. Tápala jsem po stěnách a hledala nějaký skrytý mechanizmus, ale všechny stěny byly hladké, nikde ani stopa po nějaké klice, ovládání či po dveřích. Kroky vstoupili do chodby. Byly to ředitelé a s nimi byl i jeden policista. Začali prohledávat chodbu pomocí luceren, kterými si svítili ze strany na stranu. Rozhlédla jsem se okolo sebe, ale jediná úniková cesta byla projít kolem nich a to by mě chytili. Stoupla jsem si co nejvíc do stínu a pomalu procházela kolem nich. Vždy jsem chodila potichu a tentokrát se mi to vyplatilo. Došla jsem až k ústí chodby a dala se do běhu. Několikrát jsem spadla, ale touha být od ředitelů opery co nejdál, mě hnala dál. Začala jsem poznávat chodby vedoucí do slepení. Za tu dobu co tu jsem jsem je znala velmi dobře a mohla bych jimi projít i se zavřenýma očima.
Zvolnila jsem svůj krok a na chvíli se zastavila. Opřela jsem se rukama o kolena a zhluboka dýchala, když mi někdo položil ruku na záda. Prudce jsem se narovnala a udělala několik kroků dozadu. ,,Vyděsil jsi mě Eriku. Tak já půjdu. '' Otočila jsem se a pokračovala chodbou dál, ale po pěti krojích mě zastavil jeho hlas. ,,Co se děje? '' ,,Nic, všechno je v pořádku. '' Stála jsem k němu zády a neotočila jsem se. Přišel ke mně, dal mi ruce na ramena a otočil čelem k němu. ,, Něco se děje. Vím to, třeseš se a jsi nervózní.'' ,,Nic se neděje, opravdu. '' Zašeptala jsem potichu a věděla , že mě slyšel . Ucítila jsem, jak mi palcem a ukazováčkem sevřel bradu a poté ji zvedl. Teď jsem se mu dívala do očí a nemohla jsem uhnout pohledem. ,,Co se děje Annie? '' Otočila jsem se k němu zády a potichu zašeptala. ,,Ředitelé. .. oni. ... chtějí se mě zbavit. '' Zaslechla jsem kroky a poté ucítila jeho ruce na ramenou. Přiblížil se ke mně ještě víc a pak...
Co se stane pak, to se dovíte v další kapitole. Do komentu mi když tak pište návrhy a prozatím to nechám na vaši fantazii.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama